Střední Vietnam
Po Halong Bay jsme strávili ještě jeden poslední den v Hanoji, odkud jsme se poté vydali do středu Vietnamu. První destinací se stalo město Hue, kam jsme se dostali nočním spacím busem, ve kterém jsme strávili zhruba 15 hodin. Využít spací busy ve Vietnamu vřele doporučujeme. Jedná se o nejlevnější možnost dopravy a u nočních spojů ušetříte také za nocleh v hotelu nebo hostelu. Po příjezdu do Hue v ranních hodinách jsme odhodili věci na hotelu a jelikož jsme z autobusu byli opravdu dobře vyspaní, ihned jsme vyrazili na průzkum města. Hue jako takové nás nenadchlo, ale ani nezklamalo. U řeky jsme si pronajali místní dračí loď, která nás zavezla k nejlepším destinacím, které může Hue nabídnout - Thiên Mụ Pagoda, Royal Palace, citadelu, malebné zahrady plné bonsají, místní trh anebo také dům, ve kterém strávil dětství Ho Chi Minh.
Hned další den jsme se vydali opět autobusem do města Da Nang. Zde jsme s plánem lehce improvizovali, ale nakonec bylo vše opět super. V Da Nang lze najít dlouhé pláže, které jsou na vietnamské a vlastně i na ty západní poměry ve velmi reprezentativním stavu. Počasí nám přálo také, a proto jsme na pláži strávili drtivou většinu prvního dne. Na pláži byli dokonce ve službě i místní lifeguardi, čehož jsem ihned využil a udělal jsem si s vietnamskými kolegy fotku. Večer jsme se byli projít po promenádě, obdivovali jsme nebo spíše pomlouvali blikající mánii, kterou byly postihnuty všechny tři velké mosty přes řeku. Další den jsme v Da Nang strávili výletem na Marble Mountain a motovýletem, který byl popsán v této novince. Večer jsme zažili nový, mezi Vietnamci velmi oblíbený způsob večerního popíjení a stravování – grilované maso, které si člověk ugriluje přímo na stole na svém malém grilu. Zde jsme ochutnali mimo jiné i opražené kukly bource morušového – vynikající záležitost, obzvláště v kombinaci s ananasem.
Po Da Nang jsme se přesunuli do vedlejšího města – Hoi An. Město známé pro svoji gastronomii a krejčovské dílny. Pro cestu do Hoi An jsme zvolili meziměstský autobus, který jezdí asi každých dvacet minut. Autobus nemá pevně stanovené zastávky, stačí si pouze nechat poradit od místních, kudy bus jezdí, kdekoli se podél trasy postavit a autobus si odmávnout. Opět se potvrdilo, že i běžná cesta autobusem může být v cizí zemi velkým zážitkem. Naskakovat za jízdy, handrkovat se o cenu jízdného, několikrát měnit sedadla dle vůle "průvodčích", nechat sebou nekontrolovatelně házet ze strany na stranu, poslouchat ohlušující hojně využívané klaksony a myslet si, že každou chvíli ten autobusák musí jednoho z mnoha cyklistů nebo motocyklistů, co jsou v cestě, jednoduše smést a zabít. První den v Hoi An jsme si půjčili skútr a vydali se vesnickou a zemědělskou krajinou na My Son Ruins. Druhý den jsme navštívili ostrov Cu Lao Cham– zde jsme prožili hezkých pár hodin na pláži, vychutnali skvělý oběd (mimo jiné i skalní kraby, kteří nežijí ve vodě, jsou moc dobří, ale také brutálně drazí – 1200 Kč za kilo) a prozkoumali místní rybářskou vesnici. Před odjezdem z Hoi An jsme si ještě jednou, tentokrát za světla prošli centrum – to je velmi krásné a určitě stojí za návštěvu. Bohužel toto si uvědomuje snad každý turista ve Vietnamu, tudíž je tu opravdu rušno až přecpáno.
Z Hoi An jsme se vydali opět nočním autobusem do města Nha Trang. Zde jsme navštívili starý hinduisticko-buddhistický chrám Po Nagar, povalovali se na zdejších plážích, opět povečeřeli a hojně popili s místními a nechali se přemluvit a vtáhnout do karaoke baru. Nutno podotknout, že jsme jako Evropani ve zpěvu těžce propadli, za to Vietnamci, jako správní Asiati, se velmi vytáhli. Velkým zážitkem tohoto večera byl ovšem záchod ve venkovní „restauraci,“ ve kterém jsme si nechali ugrilovat rybu. Tento záchod nebyla žádná budka typu Toi Toi. Jednalo se pouze o asi dvacetilitrový kýbl umístěný za plachtou zavěšenou na blízkém plotu, zkrátka no stess, it’s Vietnam.
Poslední zastávkou, kterou lze brát jako takový přechod mezi středem a jihem Vietnamu, bylo město Da Lat – Vietnamci přezdívané jako město milenců. Zde jsme si opět půjčili motorky a pod neustálou hrozbou deště (nakonec ale moc nepršelo), jsme se vydali horksou krajinou na celkem asi 70 kilometrový výlet na kávovou plantáž Me Linh, kde jsme ochutnali cibetkovou kávu (dobrá, ale za ty prachy to nestojí), krásné Elephant waterfalls a gigantického Happy Budhu.
A nyní se naše cesta ubere úplně na jih, do Ho Chi Minhova města, Saigonu. Odtud podnikneme výlet do džungle na Cu Chi tunnels (tunely a bývalé základny Vietcongu) a poté se již vydáme po Mekongu do Kambodži.
Tipy a postřehy:
Pokud někdy budete cestovat spacím autobusem, doporučujeme spát na spodních palandách v přední nebo maximálně střední části autobusu. Je to tak nejpohodlnější a pro kvalitní spánek nejlepší.