Krásy severního Vietnamu
Hanoi
Po delší odmlce jsme si konečně našli čas, abychom vám shrnuli náš první týden a kousek strávený ve Vietnamu. Do Hanoje jsme přiletěli 14. srpna okolo poledne. Po výstupu z letadla nás opět čekala pro nás již zcela rutinní imigrační kontrola, ale ještě před tím úplně nová zkušenost s vyzvednutím víz přímo na letišti. Celý proces proběhl hladce a my s radostí, že máme v pase zaplněnou další dvojstránku, jsme se vydali úplně poprvé v životě na půdu Vietnamu.
Na letišti nás vyzvedl Longi - Janin spolužák z architektury, který se k nám přidá na celou dobu prozkoumávání Vienamu. Jako bonus s sebou přivedl dva své malé bratrance, kteří byli, jakožto většina mladší generace Vietnamců, na nás Evropany, velmi zvědaví. Do centra Hanoje jsme jeli i přes nabídku odvozu taxíkem místním autobusem. Autobus byl velmi slušný, klimatizovaný a cena za jízdu v něm je stanovena na 8 Kč bez ohledu na to kam se vydáte. Jízdné vybíral malý chlapík s hrozně dlouhými nehty, což se později ukázalo jako běžná módní záležitost mnoha vietnamských mužů.
Jako první naše kroky směřovali k jedné z mnoha Longiho tetiček, kde jsme odevzdali naše dva malé průvodce. Byli jsme pohoštěni výborným ovocem a silnou jazykovou bariéru nám pomohla hravě překonat mezinárodní degustace pálenek. My jsme nabídli východmorovaskou domácí zahradní směs a na oplátku jsme dostali vietnamskou pálenku z neznámého ovoce vařeného na kameni. Během této návštěvy se Longi s jedním ze svých starších bratranců domluvil, že nám hned na první den přichystají program v podobě vyjížďky na skútrech a návštěvy místního podniku s levným pivem a výborným jídlem.
Jízda na skútrech v sedmimiliónové Hanoji, ve které je přes čtyři miliony skútrů a jiných motocyklů, je téměř nepopsatelný adrenalinový zážitek. Veškeré evropské způsoby řízení musíte pro udržení svého duševního zdraví zcela vytěsnit z hlavy. Pokud to dokážete, jízda na motorce se vám stane jedním z top zážitků, které může Vietnam nabídnout. Základní pravidla přežití v této motorové džungli zní: nepoužívej zrcátka, zajímej se pouze o to, co je před tebou; nestůj a jeď, pokud je jen trochu volno; trub, aby o tobě všichni věděli, že jedeš; pokud je na křižovatce červená, ale aut už moc nejede, opět platí, nestůj a jeď; jezdi s ujištěním, že za nehodu vždy může ten větší účastník; bacha na autobusy, to jsou ty největší piráti silnic. Poučeni těmito pravidly a s ujištěním od Longiho, že žádné papíry nepotřebujeme, jsme si i přes počáteční obrovskou nervozitu, možná i strach, vyzkoušeli řízení také. Nejenom, že jsme přežili, ale náramně jsme si to i užili…Pro doplnění, jízda bez papírů není povolena, jen není problém uplatit místní policii. Tak například za jízdu bez papírů, bez helmy nebo s opicí je dle neoficiálního ceníku jednotná cena 100 Kč.
Večerní popíjení s částí Longiho rodiny bylo také velkým zážitkem. Zjistili jsme, že Vietnamci dost pijí, mají rádi pivo, zásadně nikdy nepijí sami a pořád dokola si připíjí. Nabídku přípitku nelze odmítnout a tak zákonitě tempo pití určuje největší piják u stolu. Naučili jsme se objednávat pivo, jako bychom byli staré gardy z Hanoje a bez problému jsme v duchu českých tradic drželi opravdu sebevědomou rychlost pití. Během večera se kromě popíjení také vydatně jedlo – vyzkoušeli jsme sladkovodní krevety z největšího hanojského jezera, slupli jsme taky žáby a úhoře. Nakonec jsme zkusili kouřit místní tabák z typického vietnamského bonga. Ráno jsme se probudili s lehčím bolehlavem, ale hlavně s pocitem, že jsme první den v Hanoji, respektive ve Vietnamu, prožili opravdu na plno a Vietnam style.
Během toho co jsme vyspávali naši premiérovou vietnamskou kocovinu dorazil Longi s našimi spolucestovateli Verčou a Matinem, kteří zrovna přiletěli do Hanoje z Prahy. Nehledě časového posunu a celkové únavy z 15 hodinového letu se oba dva spolu s námi statečně vydali prozkoumávat centrum Hanoje. V centru jsme navštívili nejvyšší budovu Hanoje, starou univerzitu, Ho Chi Minovo mauzoleum, starou čtvrť, tržiště a mnoho dalšího. Po celou dobu jsme ochutnávali jako zběsilí místní nápoje i pokrmy. O jídle i dalších zážitcích z Hanoje si můžete přečíst také na blogu naší spolucestovatelky: ODKAZ NA BLOG.
Sa Pa
Tma, kodrcání, pískání a vrzání starých vagónů. Taková byla atmosféra noci ve vlaku do Sapy. Vlak nabízí hned několik možností jízdy. Vsedě či vleže, na tvrdém či měkkém. My jsme se odhadli na tzv. soft sleepers. Vlak se pohyboval na těch neužších kolejích, co jsme kdy viděli a z venku vypadal poněkud ošuntěle. Naše spací kupé ale vonělo čerstvě vypranými lůžkovinami a o příjemné klima se postarala klimatizace. Můžu říct, že jsem se docela dobře vyspala i na patrové posteli. Ráno nás probouzí vlakový rozhlas nějakou autentickou písní, ze které akorát vnímáme slovo SAPA. Člověk se rozhlíží, kam že to dojel. Už z výhledů z okna je znát, že jsme poněkud dál od velkých měst. Vlak měl hodinu a půl zpoždění, ale to nás nikterak neomezilo v dalších plánech.
Vlak nás dovezl do města Lao Cai. Odtud jsme museli do naší cílové destinace autobusem. Vyjížděli a sjížděli jsme serpentiny hor zhruba hodinu. Už po cestě se nám z okna nabízeli netradiční výhledy na zemědělskou krajinu plnou kaskád s rýžovými poli.
Město Sapa nás velmi překvapilo svou rozlohou a vyspělostí. Spoustu opravdu luxusních hotýlků, sportovní hřiště, náměstí, restaurace a promenády spíše jak v přímořském letovisku. Nechci říct, že jsme nádherným výhledem na rýžová pole v našem hotelu byli zklamaní, ale těšili jsme se na více tradiční způsob života. Ten jsme zčásti poznali při 10 kilometrové túře do údolí, k vesničkám zdejších kmenů. Od Longiho se dovídáme, že Vietnam má několik desítek domorodých kmenů a každý kmen má svůj vlastní jazyk. Zde kolem Sapy jsme se setkávali hned s dvěma. Ženy jednoho kmene se vyznačovaly především výraznými pokrývkami hlavy. Zvláštně uvázané červené šátky na hlavě upoutávaly pozornost a označovaly příslušnost ke kmeni Red Ha’mong. Ženy a dívky, které byly vdané, měly navíc vyholené vlasy kolem čela a spánků. Dámy druhého kmene – Black Ha‘mong byly výraznější svým oděvem. Tmavé šaty ke kolenům, dlouhé rukávy s pruhem výrazných ornamentů. Potrpí si více na klenotech. Náhrdelníky, náramky a náušnice, které nejen ve velkém nosily, ale i prodávaly. Pár náušnic a náramků teď zdobí i mě J Zmiňuji se jen o ženách, protože jsou to především ony, které živí rodinu. Chodí do ulic Sapy prodávat zboží turistům, sbírat ovoce do dalekého okolí či obhospodařovat políčka. Pro muže je vskutku výhodné si takovou ženu pořídit. Obvykle se prodává za 1buvola, 200 litrů vína, 1 prase a 20 slepic (to vše v odhadované ceně 60 000 Kč). Přestože se jedná o domluvené sňatky a žena se tu z mého úhlu pohledu velice blíží otrokyni, není tu zvykem mít vícero žen. Přece jen se jim ale jedna věc od jejich mužů toleruje. Právo na lásku. Bývá to tu časté, že žena miluje někoho jiného než vlastního muže. Těmto milencům je dopřáno se jednou týdne scházet na takzvaném trhu milenců a bez pocitu viny si užívat veškerých jindy zatajovaných tužeb. Před pár lety bylo zvykem své city projevovat i na ulicích, ale vytouženou romantiku jim tolik kazily fotoaparáty bezostyšných turistů, že se nyní scházejí jinde, či si po vzoru vyspělejších zemí zarezervují hotel.
Na konci srpna rýže pomalu dozrává. Kaskádové políčka mění barvu ze sytě hráškově zelené do oranžových odstínů. Podobně jako naše obilí. Krajina i místní způsob života člověku učarují, koukněte na fotky, ta krása se popisuje velmi těžce. Člověk se na Sapě nachází ve výšce asi 2000 metrů nad mořem, počasí je tu velmi nestálé a člověk se často prochází v oblacích, které se ve zdejších horách snadno zachytí. Kromě přírody jsme si zde opět vyzkoušeli jízdu na skútrech, se kterými jsme vyjeli na krásnou výhlídku, naučili jsme se tvrdě smlouvat na tržištích, ochutnali grilované masové pochoutky na ulici spolu s místním pivem Lao Cai a rýžovým vínem ochuceným třešněmi a vše jsme završili relaxační bylinkovou koupelí v typických vietnamských lázních.
Halong Bay
Po jednodenním odpočinku po návratu ze Sapy jsme se z Hanoje opět vydali prozkoumat další oblast na severu Vietnamu. Cílem se nám stala země klesajícího draka, Halong Bay. Magická krajina tisícera ostrůvků v moři je protkaná legendami a je jednou z nejoblíbenějších destinací nejen turistů, ale i Vietnamců, kteří zde často tráví líbánky.
Velká část oblasti je zapsána na seznamu UNESCO a soustřeďuje se tak na ní velká pozornost co se týče pravidel a zákonů. Jsou tu přísné kontroly počtu turistů, délky jejich pobytu i povolení plavby lodí. Těm je taktéž nakázána jednotná barva, bílá, kterou místní z důvodu viditelné každé nedokonalosti nemají rádi.
Hned za pomyslnou hranici této hlídané části se vše mění. Míjíte lodě všech možných barev, projíždíte plovoucími vesničkami místních obyvatel a setkáváte se bohužel i s častějším výskytem odpadků. Příjemnější vám je jen pocit menšího počtu turistů a prázdných pláží ke koupání.
Ostrůvky Halong Bay jsou většinou tvořeny vysokými černošedými skálami. Na jejich strmých plochách z nepochopitelného důvodu roste velké množství vegetace, ze které se linou charakteristické zvuky ptáků a hmyzu. Skály skrývají velký počet jeskyní, které lze proplout, či k nim vyšplhat a projít pěšky. Hned první den jsme navštívili gigantickou jeskyni Amazing Cave, koupali se na ostrově opic, Monkey Island a rybařili na palubě naši lodi, neúspěšně. Druhý den jsme díky výletu na kajacích měli možnost prozkoumat skály opravdu z blízka a to včetně jeskyní a jiných zákoutí. Jako ostřílení kanoisté z Vranovské přehrady jsme byli s kajakem hned sžití a i přes hustý déšť jsme si to moc užili. V další části dne jsme navštívili velký ostrov Cat Ba, kde jsme na kolech podnikli výpravu do jeho středu, do místní malé vesničky. Na ostrově jsme kromě kol zažili i krátký pěší pochod džunglí, kterou nelze vzhledem k velkému počtu komárů a bahnitému terénu nazvat jinak, než velmi nehostinnou. Další zážitky byly již čistě relaxačního rázu, nejvíce pak v podobě polehávání na horní palubě našeho plavidla.
Tipy a postřehy:
- Ve Vietnamu se každý vyzkouší, jaké to je platit a počítat s šestimístnými sumami tak, jak to asi denně zažívají milionáři. Kvůli inflaci jsou zde nejmenší bankovky 1000 VND (dongy), největší bankovka je 500 000 VND. Převod na koruny je velmi jednoduchý, z částky ve VND stačí odmazat tři nuly – to znamená, že tisíc dongů se rovná 1 Kč.
- Po příjezdu nás velice zaskočili bankomaty. Ty povětšinou vydávají hotovost pouze do 2 000 000 VND. V bance HSBC lze vybrat 5 600 000, ale s poměrně velkým poplatkem. Další zrada spočívá v tom, že s českými kartami lze vybrat denně maximálně 8 000 000 VND a to maximálně ve třech výběrech za den.
- Již jsme psali, že jsme po příletu do Vietnamu vyzvedávali víza přímo na letišti. Za ty se platí poplatek, za jedno vstupové měsíční vízum je to konkrétně 45 USD. Opravdu si dolary přivezte, platba kartou není možná a při platbě ve VND je kurz velmi nevýhodný,
- Při jízdě autobusem v Hanoji se musíte připravit při dosažení cílové stanice na velmi rychlý výsadek, zpravidla se zde nastupuje a vystupuje za jízdy.
- Vietnamci jsou velmi společenští a lze zde snadno zavést hovor s kýmkoli na ulici či u jídla. Trošku v kontrastu s tímto je fakt, že si Vietnamci v občerstveních a restauracích nižších cenových skupin vůbec nepotrpí na zdvořilosti jako je prosím a děkuji. Každý se tu snaží držet masku gangstera. Dále jsme zjistili, že Vietnamci nesnáší vedro a špínu, ale přitom v restauracích běžně hází zbytky jídla na zem a ulice zaplňují všemožným odpadem.