Kambodža - Koh Rong, Siem Reap
KOH RONG
Po rušných městech ve Vietnamu a hlavním městě Kambodže jsme se rozhodli naordinovat si pár dní klidu na jednom z nejkrásnějších ostrovů, Koh Rong. Průvodce po Kambodži i internetové diskuze slibovali zatím ještě téměř nedotčený ostrov s krásnými plážemi, bílým pískem a bujným nočním životem. Natěšení na tenhle ráj jsme z Phnom Penh vyrazili v ranních hodinách s tím, že cestu autobusem budeme mít během dopoledne za sebou a stihneme tak v pohodě poslední rychlo loď, která na ostrov ve tři hodiny odpoledne pravidelně odjíždí. Jenže plány jsou věc jedna, ale realita bohužel věc druhá. Cesta ubíhala hodně pomalu, jen první hodinu a půl jsme strávili nabíráním pasažérů a kličkováním v husté dopravě Phnom Penh. Ještě kolem poledne, kdy autobus udělal půlhodinovou přestávku, jsme věřili, že vše, i když jen těsně, stihneme podle plánu. Náš optimismus vydržel do chvíle, kdy se ozvala ohlušující rána a následné šmatlání rozdrásaného kola na rozpáleném asfaltu. Ano, píchli jsme. Výměna kola uprostřed ničeho zabrala našim dvěma řidičům skoro hodinu. To už jsme věděli, že se na ostrov ten den nedostaneme. Těsně před cílem – město Sihanoukville nám úsměv spadl ještě více. Přivítal nás totiž velmi vydatný déšť a nám nezbývalo nic jiného, než strávit zbytek dne mimo ostrov a ještě k tomu zavření na pokoji. Celkově to nebylo podle našich představ, ale držela nás nad vodou myšlenka na to, že se na vysněný Koh Rong dostaneme další ráno a počasí už bude zcela jistě umoudřené.
Druhý den jsme se tedy probouzeli s velkým očekáváním a nadějí, že se vše v dobré obrátí. Venku však žádná modrá obloha a stále ještě pokapávalo. Z dálky však byla vidět roztrhaná obloha – „Tak to je fajn,“ říkáme si a netrpělivě se vydáváme do přístavu na loď, ale než jsme se tam dostali, z ničeho nic začalo opět velice hustě pršet. Nebudu to protahovat a rovnou řeknu, že tím začal téměř 24 hodinový úsek, kdy slejvák ustal vždy jen na pár minut a poté, ač se to zdálo téměř nemožné, se vrátil s ještě větší intenzitou. První den na ostrově, na kterém bylo i přes déšť poznat, že je přesně takový, jak jsme se dočetli, jsme strávili ve společenské místnosti blízko našeho nádherného bungalovu nebo romantickými procházkami zapařeni v pláštěnkách. Zkrátka, žádný ráj a válení na krásných bílých plážích se nekonali. Nutno však podotknout, že krása celého ostrova (spolku s levnými a silnými drinky) nás uhranula natolik, že i přes hnusné počasí jsme nepropadli trudomyslnosti a den si vlastně celkem i užili.
I přes velmi, ale opravdu velmi špatné předpovědi se však počasí druhý den jako zázrakem zlepšilo. My tak zažili jeden opravdu skvělý den (jak skvělý lze vidět na fotkách) a bylo nám velice líto, že jsme si den před tím pod tlakem deště tlukoucího do bambusových střech našeho bungalovu přebookovali autobus a vyrazili z ostrova o den dřív, než jsme původně zamýšleli. Člověk si to ale prostě nemůže tak brát, protože s rychlostí, s jakou se v Kambodže v této roční době počasí mění, se mohl ostrov hned po našem odjezdu klidně opět proměnit v deštivé peklo.
SIEM REAP
Do Siem Reap jsme vyráželi ze Sihanoukville prakticky ihned po příjezdu z ostrova. Zamluvené jsme měli dvě kukaně v takzvaném hotel busu – opět nás zlákala představa kombinace přepravy přes noc, kdy se člověk přemístí na velkou vzdálenost a zároveň ušetří za ubytování. Hotel bus se od klasického spacího autobusu liší tím, že si v něm člověk může opravdově – tj. zcela horizontálně a celkem i pohodlně lehnout. Do Siem Reap jsme měli dle plánu dojet nejpozději mezi osmou a devátou hodinou ranní. Ale opět, člověk míní, život mění, náš autobus se rozhodl stávkovat, a to nejen jednou. Páni (v našem případě vlastně skoro chlapci) řidiči museli během cesty celkem třikrát vyměňovat klínové řemeny, což naši cestu výrazně protáhlo a do Siem Reap jsme přijeli až těsně před polednem.
Ve Siem Reapu jsme měli na programu tři, pro tuhle oblast celkem základní věci: navštívit zdejší starobylé chramy, podívat se k blízkému jezeru na plovoucí vesnici a klasicky probrouzdat město s trochu bližším zaměřením na vyhlášenou Pub Street.
Chrámů je u Siem Reap velké množství a zabírají poměrně velké území. Pro vstup do této oblasti je nutné zakoupit celkem předražené povolení, bez kterého neuvidíte z chrámu ani jeden kamínek. Dají se koupit i vícedenní pasy, ale celá naše cestovatelská skupina se shodla na tom, že nejsme žádní velcí chrámofilové a rozhodli se pro jednodenní variantu za 20 USD!! na osobu, pronajali si tuk tuk a nechali se povozit po trase tzv. mini tour, která zahrnuje jen ty nejdůležitější a nejkrásnější chrámy. První zastávkou se nám stal nejznámější Angor Wat, ke kterému jsme přijeli ještě za tmy, abychom zažili mezi turisty velice populární východ slunce nad samotným chrámem. Zážitek to byl opravdu pěkný a i přes to, že se nám nenaskytl pohled jako z fotky, kterou máme umístěnou v úvodu těchto stránek, můžeme tento způsob zahájení tour de chrámy vřele doporučit. Zvolená varianta mini tour zahrnovala celkem asi 8 chrámů a trvala více než 6 hodin. Nějak se nedovedeme představit, jak bychom vydrželi variantu grand tour. Kromě Angor Wat se nám velice líbil chrám Ta Prohm (ten zcela jistě nevynechat!).
V samotném centru města Siem Reap jsme kromě pár chrámu nenašli nic moc zajímavého, a proto nám nezbylo nic jiného, než se zdržovat právě na Pub street a využívat nabídky točeného piva za pouhých v přepočtu asi 10 Kč. Večer jsme se s Janou nechali zlákat na zajímavé představení, které představovalo průřez všemi typickými kambodžskými tanci doprovázenými živou muzikou. Poslední odpoledne jsme si pronajali tuk tuk a nechali se zavést na jih od města k jezeru, kde jsme měli možnost z blízka poznat způsob života obyčejných kambodžských obyvatel.
Siem Reap a jeho okolí se nám stalo poslední zastávkou na naší cestě po Kambodži. Odsud kupujeme lístky do města Pattaya v Thajsku, odkud se již přemístíme na další zasloužený relax, který nám doufáme poskytne ostrov Ko Samet.
Tipy a postřehy:
Ke každému předpokládanému času dojezdu připočítejte alespoň o čtvrtinu a třetinu navíc, především pak tehdy, když váš příjezd na něco dalšího důležitého navazuje.
Ve Siem Reap cestovky nabízejí celkem předražené výlety na plovoucí vesnici. Na tripadvisoru se můžete dočíst, že za ty peníze to nestojí za to a že se během výletu s největší pravděpodobností setkáte s celkem nestandardním vyžadováním velkého „spropitného“ pro řidiče lodí (i pro další lidi), i přes to, že by v zakoupené tour mělo být vše zahrnuto. My doporučujeme na toto se vykašlat, pronajmout si tuk tuk a plovoucí vesnici pozorovat pouze ze břehu. Vyjde to skoro na stejno a hlavně citelně levněji.
Nejdůležitější vybavení obydlí Kambodžanů, nehledě na velikost příbytku,je modlitební místo a televize – ta často zabírá i převážnou část mini chatrčí, ve kterých přebývají třeba i celé rodiny.
V bungalovech na ostrově Koh Rong nenechávat bezprizorně ležet žádné jídlo, pití, sladkosti a ani jiné chuťovky. V opačném případě vám hrozí, že vás v příbytku překvapí zlodějské a celkem agresivní opice, které bungalovy pravidelně procházejí a hledají, co by se dalo ukrást a sníst (u nás to byly kokosové karamely, a ne málo!).
Kambodžané jsou vesměs velmi milý, usměvavý, nápomocní a všichni umí alespoň trochu anglicky. To vše dělá cestování mnohem jednodušší a příjemnější. Potěšte i vy Kambodžany a zkuste dodržovat některé jejich zvyklosti. Například:
- Podávat a přijímat věci oběma rukama, můžete i s mírnou poklonou.
- Před vstupem do obydlí nebo do malého domácího obchůdku je slušností se vyzout.
- Zdravit s dlaněmi přiloženými k sobě a zvednutými na úroveň hrudi (prsty jsou těsně pod bradou) a mírnou úklonou.
- Naučit se alespoň pár slov v jejich jazyce.
- Především dámy by se pak neměli oblékat příliš vyzývavě, protože Kambodžané jsou celkem konzervy.
Těmito maličkostmi si u místních zaručeně velmi šplhnete.
