Jižní Vietnam - Saigon a Delta Mekongu
Příjezd do Saigonu se nesl v lehce neoptimistickém duchu. Venku pršelo a já i Jaňule jsme se necítili vůbec dobře – oba nás bolelo v krku, měli jsme ucpaný nos a i bez teploměru jsme si byli jisti, že máme horečku. S největší pravděpodobností nás odrovnala vyjížďka na skútrech v podzimním dešťovém počasí, které panovalo v horské oblasti okolo města Da Lat. Mně určitě nepomohlo také to, že jsem za hustého deště absolvoval zhruba tří kilometrový běh cestou necestou skrze lesy pro Longiho iPhone, který mi při pokusu o velice potřebnou selfie naší skupinky spadl z kabinové lanovky. Nicméně úsilí, které se zdálo zprvu marné, se vyplatilo a mobil jsem našel. Dost se mi ulevilo. Přece jen kupovat první iPhone v životě a hned ho muset dát kvůli blbosti kamarádovi by bylo trochu smutné. První noc v Saigonu jsme pouze zalezli do postele a doufali, že se nám do rána udělá lépe.
A ono ano…Díky vydatnému spánku a tuně medikamentů, které jsme do sebe před spaním nacpali, jsme se ráno cítili o poznání lépe. Nic nám tedy nebránilo vydat se na průzkum centra Saigonu. Hned od začátku byl ve městě znát silný evropský vliv – široké ulice, moderní domy, západní rychlá občerstvení, auta a motorky stojící na červenou…Vše poukazovalo na to, že jsme na chvíli opustili typický Vietnam. Stručně lze říci, že nás Saigon jako takový příliš nezaujal, ale i přes to jsme našli pár zajímavých míst, která za prohlídku města určitě stojí – tržnice, hlavní pošta, vojenské muzeum, nejvyšší budova Saigonu nebo také parky a nábřeží. K večeru jsme si opět vypůjčili skútry a projeli i odlehlejší části města. Druhý den jsme se vydali na průzkum Cu Chi tunnels. Zde jsme se dozvěděli velmi zajímavé informace o Vietnamské válce z pohledu Vietcongu – o způsobu boje, o zbraních, o válečných zločinech, jednoduchých, ale velmi zákeřných pastích, podzemních tunelech a podobně. V rámci areálu byla k dispozici také střelnice, kde jsme s Janou vyzkoušeli střelbu z M1 Garant a na vlastní oči viděli v akci karabinu M16 a další zbraně vietnamské či americké výroby. Třetí a poslední večer jsme v Saigonu strávili již o něco akčněji, konkrétně návštěvou místního podniku s lákavým názvem Beer Republic. Zde jsme výborně popili, zatančili a i přes častou jazykovou bariéru jsme se přátelili s místními. Cestou z klubu jsme v dobré náladě nakoupili velký pytel sladkých tyčinek a na potkání je rozdávali každému, kdo byl ochoten se s námi vyfotit. A mělo to úspěch:
Po Saigonu následoval trip po Mekongu, který znamenal konec našeho vietnamského putování. Pro cestu po řece jsme zvolili třídenní výlet, který končí v kambodžském hlavním městě – Phnom Phen. Během naší cesty deltou této rozlehlé řeky jsme zavítali na několik ostrovů, kde jsme byli poučeni o tom, jak se vyrábí kokosové karamelky, chovají po vietnamsku včely, vyrábí rýžové nudle a celkově, jak se v této oblasti žije. Dále jsme měli opět možnost ochutnat další vietnamské speciality- tentokrát přišel na řadu grilovaný had, krysy a konečně i hột vịt lộn (vařené kachní embryo). Propluli jsme velkým plovoucím trhem, který Longi trefně přirovnal vietnamskému Makru – vše se zde nakupuje ve velkém a poté se to dále prodává v menších obchůdcích a restauracích. Pokud se potřebujete dostat z jihu Vietnamu do Kambodži, vřele můžeme doporučit právě cestu skrze deltu Mekongu.
Nyní se nacházíme v městečku Châu Đốc, těsně u hranic s Kambodžou a připravujeme se na jejich zítřejší překročení. Moc se těšíme na další dobrodružství v nové zemi a také na nová razítka do našich pasů, ale z Vietnamu se nám příliš nechce. Téměř celé tři týdny zde jsme si užili na sto procent a my jen doufáme, že se sem ještě někdy podíváme.
